„Víte, bydlím v komínu.“ Odpověděl jsem pánovi na pracovním úřadě. „Pravda, není to jednoduché bydlení, ale záleží na tom, jak se přistoupí k věci. Mám v něm vybudovaná jednotlivá patra, propojená žebříkem. Uvnitř je asi dva metry dokola místa, takže například v jednom patře mám ložnici, respektive jen postel, v dalším je koupelna, následuje kuchyně a tak postupně přes pracovnu, knihovnu, fitnes až nahoru k nebesům. Nejraději mám poslední patro. Je zde mnohem víc místa a díky ochozu kolem dokola je mi poskytován nádherný panoramatický výhled do dalekého okolí. Rád tady večeřím a na rozdíl od trapných hodin s televizí, zírám na svítící město.“ Všímám si pokleslého zájmu osoby za přepážkou a proto končím svoje nadšené vyprávění, abych se zase mohl vrátit zpět do své nynější obce Babošín. Říkám si: „Konečně mám ty trapné chvíle na úřadě za sebou a teď si v klidu užiji svojí nezaměstnanost.“
